pátek 12/11, 10:00, Bio Oko

režie: Kristina Vlachová, 58 min

ČR 2002

Návratem k období čtyřicátých a padesátých let je snímek Kristiny Vlachové Věž smrti. Tisíce vězňů beze jména vykonávalo v té době trest v nelidských podmínkách uranových dolů na Jáchymovsku. Věž smrti se nazývala třídírna uranové rudy v komunistickém pracovním táboře ve Vykmanově u Ostrova v okrese Karlovy vary.

Dnes je tato stavba národní kulturní památkou a již stěží si lze představit, jak vypadala denní realita světa lágrů, tragédií, neštěstí a smrtí lidí semletých důmyslným vražedným soustrojím. Věž smrti stojí v někdejším lágru L (vězni přezdívaném likvidační) jako temný památník stovek pracovních úrazů, nejednou s následkem smrti. Právě zde si svůj trest odpykával také dělník Jaroslav Lukeš, který se pokusil nelegálně překročit hranice a dostal za to 14 let nepodmíněně. V pracovním lágru se pokusil o útěk, byl zastaven palbou, ale výstřel do obličeje ze vzdálenosti čtyřiceti centimetrů zázrakem přežil. Po listopadovém převratu zažaloval politický vězeň bachaře, který tímto „výkonem služební povinnosti“ porušil i tehdy platné zákony.

První část dokumentu uvádí diváky do reality padesátých let. Mozaika vzpomínek je pak podložím Lukešova případu a jeho soudního procesu s bachařem Vlačihou (s přezdívkou Hezoun). Spolu s dokumentováním nepochopitelně se vlekoucího procesu snímek postupně více než realitu 50. let akcentuje tristní stav současné justice a neochotu soudů nazvat i ve svobodných poměrech zlo zlem a alespoň symbolicky jej potrestat.

Úvod: Jan Kalous, debata: Jan Kalous, Jan Samohýl a Kristina Vlachová